header
 

Odchov
Chilobrachys andersoni

     Druh Chilobrachys andersoni patří do terárií chovatelům, kteří již mají alespoň základní zkušenosti s pavouky, umí se zvířaty zacházet zodpovědně a s rozumem. Jedná se o mohutné sklípkany velkého vzrůstu, kteří dokáží být rychlí a aktivní. Rozhodně nepatří na ruku, disponují poměrně silným jedem, navíc mohou být nervózní a zbrklí. Nicméně z chovatelského hlediska jsou celkem nenároční a i při průměrných znalostech je možné "andersoňáky" úspěšně a bezpečně chovat. Způsob života je částečně zemní, tedy terárium doporučujeme vybavit kůrou, či půlkou květníku, zároveň ale potřebují vyšší vrstvu substrátu, minimálně 5-10 cm dle velikosti terária a zvířete. Pavouci tohoto druhu, stejně jako někteří další zástupci rodu Chilobrachys, rádi obývají mělké vypředené nory, které ústí do pavučinových hnízd na povrchu. Svá hnízda si brání a snaží se je neopouštět, ze svého hnízda utíkají pouze pokud zpanikaří a utíkají při pocitu silného ohrožení. Obvykle za své hnízdo (teritorium) považují valnou většinu terária, popřípadě celé. Doporučujeme udržovat plošně mírně vlhký substrát, okolí misky s vodou velmi vlhké. Teplotu udržujeme průměrně na 25 °C, s tím že mívají noční pokles ke 20 °C a po většinu měsíců v roce teploty přes den dosahují 28-30 °C.

     Svůj první exemplář tohoto druhu jsme si pořídili ve 3. svleku a ponechali jsem ho v krabičce, ve které jsem si ho přinesli. Byl na suché rašelině a měl vytvořené krásné pavučinové hnízdo s mnoha průlezy. Ačkoli nám bylo doporučeno chovat pavouky rodu Chilobrachys na suchém substrátu, z literatury jsme se dozvěděli, že tito asijští sklípkani potřebují vysokou vlhkost. Byli jsem na rozpacích, ale nakonec jsme se rozhodli vlhkost zvýšit. Pavouka jsme chovali při teplotě 25 °C (+- 2°C). Krmili jsem přiměřeně velkými cvrčky, které pavouček vždy vítal s „otevřenými chelicerami“ (* viz. dole). S příjmem potravy nikdy problém nebyl, sklípkan lovil kořist stejně velkou jako on sám a málokdy nechal zbytek.

foto 1 - pavučinové hnízdo

     V těchto podmínkách měl pavouk intervaly mezi svleky: 4.sv. – 13.11., 5.sv. – 29.12., 6.sv. – 16.2., 7.sv. – 24.3., 8.sv. – 13.5., 9.sv. – 1.9. Pohlaví jsme určili v 10.sv. – 21.1, ve svlečce byla jasně viditelná spermatheca. V 11.sv. - 27.7. se nám zdála již dostatečně velká na páření. Přes inzerci jsme zakoupili samce. Velice nás zarazila jeho velikost. Byl sotva poloviční jak naše holčička. Měl asi 10 cm v rozpětí nohou a naše samice měla necelých 6 cm v těle. Věděli jsme, že samci příbuzného druhu Chilobrachys huahini dosahují velikost až 20 cm v nohách a jsou tak nezřídka větší než samice.

foto 2 - adultní samice
foto 3 - adultní samec
foto 4 - spermatheca

      Navzdory našim obavám první páření 2.8. proběhlo skvěle. Samec asi 15 min bubnoval předními nožičkami a makadly o sebe a o pavučinu. Samice byla celou dobu v noře, jakmile se samec přiblížil k ústí nory, tak mu odpověděla zaklepáním. V okamžiku, kdy jí poklepal na zadeček, se prudce otočila a začala vylézat z nory. Samec utekl, ale i nadále bubnoval a již opatrněji se přibližoval k samici. Po asi 30ti minutách námluv, mu samice znovu odpověděla. To byl zřejmě signál, na který čekal. Došel až k ní a začal jí poklepávat na konce předních nohou. Samice mu poklepávání a hlazení opětovala a po chvíli se mu sama přizvedla. Samec bez obtíží zasouval oba bulby. Samice po celou dobu nejevila známky agresivity. Po páření zalezla zpět do nory, začala se čistit a samec beze spěchu odešel. Druhý den večer se samec přečerpal. Jelikož jsme chtěli mít jistotu a při páření nebyly problémy, rozhodli jsme se ho zopakovat.

foto 5 - páření

     Druhé páření zpočátku probíhalo obdobně. Námluvy však byly výrazně kratší. Samice i tentokrát samci pomáhala, ale při vlastní kopulaci se situace změnila. Samice začala samce velmi důrazně přetlačovat a snažila se ho natlačit do nory. Samec se naštěstí vysmeknul, ale museli jsme samici zadržet pinzetou, aby ho přestala pronásledovat. I přes naši snahu se jí podařilo samce kousnout, naštěstí přišel pouze o pravé makalo. Samici jsme důkladně krmili sarančaty, myšími holaty a cvrčky.

     Kokon vytvořila 31.12., měl 4 cm v průměru. Po měsíci při teplotě až 28 °C jsme kokon odebrali a nalezli cca 200 ks krásných zdravých vajíček. Tím jsme zjistili, že odebrání bylo předčasné a udělali jsme tedy velmi riskantní manévr: kokon jsme zašili a rychle vrátili samici. Naštěstí ho ochotně přijala a později z něj sama vypustila L2. Při následných odchovech jsme nechávali kokon samici absolutně bez vyrušení, dokud sama mláďata nevypustila. Nutno poznamenat, že metoda přirozeného odchovu (tzn. bez odebrání kokonu, pokud vše probíhá bez komplikací a samice se o kokon stará) se nám osvědčila nejlépe a vřele ji doporučujeme. Mláďata zůstala se samicí v hnízdě, kde se po dalších 10ti až 14ti dnech začala svlékat. Protože mláďat bylo tolik, rozhodli jsme se nechat několik mláďat i nadále v pavučině u samice a s ostatními zkusit skupinový chov. V následujícím měsíci jsme nalézali různě po pokoji malé pavučinové punčošky na všech vlhkých místech. I to potvrzuje náš názor, že Chilobrachyse vyžadují vyšší vlhkost. Zapomněli jsme totiž, že samice má ve svém teráriu poměrně velké větrací otvory, kterými prcci snadno utekli. Protože po měsíci nezůstalo u samice v hnízdě ani jedno mládě předpokládáme, že i v přírodě mláďata hnízdo samice po dosažení 1. svleku postupně opouští. Dále jsme zjistili, že při vhodném krmení je skupinový chov možný do 4.-5. svleku. Je však nutné upozornit, že ke kanibalismu začalo výjimečně docházet už ve 3. svleku. U starších mláďat je již plně rozvinuto teritoriální chování.

     Nechat kokon samici a nechat mláďata žít u samice přirozeným způsobem je vhodné nejen z hlediska kondice mláďat, rozvoje loveckých schopností (i mláďata, která by se samostatně rozkrmovala obtížně, samovolně okopírují chování svých sourozenců a naučí se krásně lovit), ale také pozorovat mladé Chilobrašíky ve společném hnízdě opravdu stojí za to. Dobře nakrmená mláďata samovolně opouštěla hnízdo samice (terárium) všemi možnými cestami (větrací otvory,...) 16. den od dosažení 1. svleku. V kokonech bývá mezi 200-300 mláďaty.

foto 6 - kokon
foto 7 - L2 po vypuštění z kokonu

     12. svlek měla samice 29.6. a dosáhla 7 cm v těle. Růst se nezastavil ani v pozdějších svlecích. Samice tohoto druhu jsou mohutné a snadno dosahují 8mi a více cm v těle. Žijí v pavučinových hnízdech, částečně zapuštěných do substrátu, případně v norách. Terárium doporučujeme minimálně 30x30x20cm (DxŠxV) vybavené miskou s vodou, kůrou (kůrami) opřenou o stěnu a vrstvu podkladu minimálně 7 cm.

(c) Petra Koppová a Martin Kopp 8/2009, úpravy 3/2014



foto 1  foto 2  foto 3  foto 4  foto 5  foto 6  foto 7 

* Chelicera viz popis č.5

copyright ceska vlajka flag of england nemecka vlajka