Odchov
Psalmopoeus cambridgei

     Jedná se o druh nenáročný a tolerantní k chybám chovatele. Bez větších problémů snáší jak výkyvy teplot, tak vlhkosti. Našim chovancům nejvíce vyhovuje vyšší vzdušná vlhkost a stále vlhký (ne promočený) substrát. Dobře snáší teploty v rozmezí 20-28°C. Předpokládáme, že optimální hodnota bude kolem 25°C. Překvapivě jsme ani při značném zvýšení teploty nezaznamenali žádné výraznější zkrácení intervalu mezi svleky. Svleky samice: 2.sv. - 12.1.; 3.sv. - 29.12.; 4.sv. - 17.2.; 5.sv. - 24.3.; 6.sv. - 5.6.; 7.sv - 3.3.; 8.sv - 26.10. určili jsme pohlaví; 9.sv. 22.11. (měla 6 cm v těle a 15 cm v rozpětí nohou). Druhou samici jsme si pořídili již dospělou. Po prvním svleku u nás měla 6,5 cm v těle a 16 cm v rozpětí nohou.

     První páření proběhlo 27.4. a bylo velmi klidné a zdlouhavé, hlavně protože samec byl u samice poprvé a nevěděl, jak jí chytit. Samice byla velmi trpělivá a sama se nastavovala. I přes veškerou snahu ji nedokázal odpářit. Druhé páření 6.5. již samec dokázal samici chytit, ale stále jsme si nebyli zcela jistí, jestli je napářená. 26.6. jsme u samice nalezli kokon a 25.7. 120 kusů L2. Druhý kokon jsme nalezli 14.1., ale ten bohužel sama zničila. Svlékala se hned 10.2., samce se nám ovšem nepodařilo déle sehnat, tak další páření proběhlo 1.8. To už bylo o poznání akčnější. Samec ho bohužel nepřežil. Nejdříve nevěděl jak samici chytit, než na to přišel, samici došla trpělivost a i když ji nakonec uchopil správně, snažila se ho přetlačit. Po odpáření začla být vyloženě agresivní a při prvním samcově povolení se na něj zaútočila.

     Za upozornění stojí fakt, že ne vždy a ne všechny samice jsou na samce agresivní. Když se naše samička (kterou máme od malička) poprvé setkala se samcem, tak u ní týden bydlel. Pak jsme ho museli odebrat, jelikož na něj čekaly další nápadnice. Obě naše samice jsou s každým dalším pářením aktivnějsí a ta starší také agresivnější. Samec musel být opravdu hodně šikovný, aby dokázal odejít.
     Po několika letech zkušeností s tímto druhem si však troufneme tvrdit, že oproti ostatním běžně chovaným druhům rodu Psalmopoeus (irminia, pulcher, reduncus) jsou samice při páření agresivnější. Běžně pozorovaným jevem u P. irminia bylo odhánění samce boucháním nohami a náhlými výpady, které ale nekončily kousnutím a samice se většinou „nechala přemluvit“. U P.cambridgei samice většinou na samce agresivně zaútočí a zakousne ať už před nebo po páření, existují řídké výjimky, kdy samec bez komplikací odpářil a odešel.

     Po úspěšném páření vždy následoval jeden nebo dva kokony. První kokon samice obvykle vytvořila po dvou až třech měsicích od páření. Mláďat bývá podle velikosti samice v prvním kokonu 100-200, ve druhém cca polovina. V kokonu jsme při 23-25°C nalézali L2 již po čtyřech týdnech. Do prvních svleků se svlékali až po dalších 14ti dnech. Společný chov mladých nedoporučujeme ani u 1.sv. Mláďata se požírají velice brzy i při dostatku potravy.

     Během dalších odchovů jsme již kokon samici nechávali. Mláďata vypouštěla ve stádiu L2 obvykle měsíc po vytvoření kokonu. Ta se během týdne až dvou (záleží na teplotě - čím vyšší teplota, tím rychlejší vývoj) svlékla do 1.sv. a nadále se držela v hnízdě samice. U samice se projevovala péče o mláďata - krmila je na zabitých cvrčkách. Po dalších cca dvou až třech týdne jsme vypozorovali jev, který lidově nazýváme "DEN NEZÁVISLOSTI". Mláďata začnou houfně a neorganizovaně procházet po celém teráriu a hledají nějaký otvor, kudy by mohli terárium opustit. Naše samice bydlela ve plastovém boxu s větracími otvory 0,5 cm. Pro mláďata nebyl žádný problém se těmito otvory protáhnout, takže se nám najednou rozprchlo po pokoji několik desítek pavoučků. To samé se nám stalo s Ps. irminia i Ps. reduncus. "DEN NEZÁVISLOSTI" je však přirozený jev i u dalších rodů.

      Ps. cambridgei se v rodu Psalmopoeus řadí k jedněm z největších zástupců. Dospělá samice v 11. svleku dosáhla 6 cm v těle a necelých 17 cm v rozpětí nohou. Lze říci, že Psalmopoeus cambridgei je atraktivní a snadno chovatelný druh, který bohužel ze současných chovů pomalu mizí a jeho popularita postupně odeznívá. P. cambridgei je jedním z prvních druhů, které jsem si pořídil a také první který jsem úspěšně odchoval. Lokalitu výskytu má na Trinidadu, nevyčesává žahavé chloupky, ani není toxicky významný. Je výborný pro začínající chovatele, kteří mají zájem získat zkušenosti. Psalmopoeuse obecně jsou výborný stupěň mezi klidnými zemními sklípkany a stromovými sklípkany (např. z rodu Poecilotheria). Patří k velmi hbitým sklípkanům, kteří mohou začínající chovatele překvapit skokem ze značné výšky a bleskurychlým úprkem. Chovatel má možnost si zvyknout na aktivní zvíře, které dokáže i rychle utíkat, ale stále je značně tolerantní k reakcím chovatele i případné nedbalosi při péči. Ke kousnutí se uchylují, jen když jsou silně vystresovaní. Nervózní až agresivní chování jsme též pozorovali pokud je zvíře v nevyhovujícíh podmínkách (nedostatek prostoru,...).

     Závěrem několik informací ohledně taxonomického zařazení. Přestože všichni zástupci rodu Psalmopoeus jsou pokládání za tzv. stromové sklípkany, není to tak docela pravda. Skutečnost je taková, že valná většina chovanců si vytváří pavučinová hnízda při zemi a částečně pod zemí. S tímto také koresponduje vyjmutí rodu Psalmopoeus z čeledi Aviculariinae a přesunutí do čeledi Selenocosmiinae, s čímž naprosto souhlasíme. U rodu Psalmopoeus je dokonce patrná lyra, čímž přesně zapadá do čeledi Selenocosmiinae. Avšak ani toto zařazení není konečné. V současné době je rod Psalmopoeus spolu s rodem Tapinauchenius zařazen do speciálně pro ně vytvořené čeledi Sinurticantinae. K taxonomii ještě doplníme, že rod Tapinauchenius lyru postrádá.

(c) Petra Koppová a Martin Kopp 7/2009, doplnění 5/2011