Odchov
Psalmopoeus irminia

     Pavouka jsem si koupil ve 2. svleku na jedné z chovatelských burz. Doma jsem jej umístil do plastové krabičky 9x6x11cm (DxŠxV). Jako podklad jsem použil mírně vlhký lignocel a o stěnu opřel kůru. Během dvou dnů si pavouček vytvořil pod kůrou pavučinové hnízdo. Překvapilo mne, že přestože se jedná o stromového sklípkana, vytvořil si hnízdo z části pod zemí. Jelikož se pavouček zahrabal do vlhkého lignocelu, napadlo mne, že potřebuje vyšší vlhkost. Po zvýšení vlhkosti si pavouček zvětšil hnízdo až k víčku krabičky. Později jsem se dozvěděl, že mláďata sídlí v keřích nad řekami, mokřinách - zkrátka tam, kde je vysoká vlhkost, a hojnost drobného hmyzu. Odrostlejší jedinci se stěhují do keřových porostů a dutin stromů. I v zajetí potřebují vlhkost vyšší – cca 70%. Pavoučka jsem krmil 1 - 2x týdně cvrčky a držel při teplotě 22 – 26 °C.

     Při těchto podmínkách byly intervaly mezi jednotlivými svleky od 2. do 5.sv. přibližně dva měsíce. Později se prodlužovaly: 5.sv – 29.10., 6.sv – 11.3., 7.sv - 22.6. Pohlaví jsem určil v 8.sv. – 27.9., 9.sv – 21.1. Délka intervalu mezi 5. – 6. svlékáním byla způsobena méně častým krmením.

     Po dosažení 9. svleku měla samice v těle téměř 4 cm. V té době bydlela v teráriu o rozměrech 20x20x22cm. Rozhodli jsem se ji zkusit napářit. Samce jsme sehnali překvapivě snadno, ale o to hůře ho přijala samice. Zpočátku byla mírně agresivní, spíše se schovávala do hnízda a samce zaháněla. Nakonec se samci podařilo jí z hnízda vylákat, ale to už se o něj samice zajímala pouze jako o kořist. Páření jsme několikrát opakovali, vždy se stejným výsledkem. Samice se po 10. svlékla 16.6. a dosáhla 5 cm v těle. Samce mi zapůjčil za půl kokonu Tomáš Stříbrný.

      Páření bylo opět problematické. Samice opět neměla zájem a samec jednal velice splašeně. K páření došlo 13.8. Samice samce zaháněla od počátku, a když došlo ke kopulaci, začala samce brzy přetlačovat. Podařilo se nám za pomoci vařečky, pinzety a rosítka, samce zachránit. Samec se do druhého dne přečerpal, a tak jsme si byli jistí, že páření proběhlo úspěšně. Jelikož při posledním pokusu šlo samci o život, tak jsme se rozhodli páření neopakovat. Z různých zdrojů jsme slyšeli, že samice po páření bývá více při chuti, ale toto tvrzení nemůžeme potvrdit, jelikož naše samice žrala vždy a vše. Krmili jsme jí převážně cvrčky, sarančaty, lučními koníky, pro zpestření jsme zařadili i myší holata.

     22.11. držela samice kokon značných rozměrů, z čehož jsme měli velkou radost. Jelikož probíhala v domě rekonstrukce, tak jsme z obavy, aby jej samice nezničila a kokon jsme odebrali již 20.12. Bohužel kokon byl poloprázdný, nalezli jsme cca 50 ks L1 a nějaká vajíčka. Rozprostřeli jsme je na vlhký papír. L1 byly nápadně velké, což si vysvětlujeme kanibalismem. Toto potvrzuje i pozorování: několik L1 v průběhu dalších dnů požíralo vajíčka. Do L2 se začali svlékat 25.12. Kanibalismus jsme pozorovali i nadále, ale požírána byla pouze vajíčka, nebo neživotaschopní jedinci. Domníváme se, že kanibalismus mohla podpořit vyšší teplota (cca 28°C) a tudíž uspíšený vývoj.

     Během dalších odchovů jsme již kokon samici nechávali. Mláďata vypouštěla ve stádiu L2 obvykle měsíc po vytvoření kokonu. Ta se během týdne až dvou (záleží na teplotě - čím vyšší teplota, tím rychlejší vývoj) svlékla do 1.sv. a nadále se držela v hnízdě samice. U samice se projevovala péče o mláďata - krmila je na zabitých cvrčkách. Po dalších cca dvou až třech týdne jsme vypozorovali jev, který lidově nazýváme "DEN NEZÁVISLOSTI". Mláďata začnou houfně a neorganizovaně procházet po celém teráriu a hledají nějaký otvor, kudy by mohli terárium opustit. Naše samice bydlela ve velkém plastovém kýbli s větracími otvory 0,5 cm. Pro mláďata nebyl žádný problém se těmito otvory protáhnout, takže se nám najednou rozprchlo po pokoji několik desítek pavoučků. To samé se nám stalo s Ps. cambridgei i Ps. reduncus. "DEN NEZÁVISLOSTI" je však přirozený jev i u dalších rodů.

     Lze říci, že Psalmopoeus irminia je atraktivní a snadno chovatelný druh, který se pro své zabrvení těší stálé popularitě u začínajících i pokročilých chovatelů. Výhodou je, že nevyčesává žahavé chloupky, ani není toxicky významný. Stejně jako další zástupci rodu Psalmopoeus je Ps. irminia výborný pro začínající chovatele, kteří mají zájem získat zkušenosti. Psalmopoeuse obecně jsou výborný stupěň mezi klidnými zemními sklípkany a stromovými sklípkany (např. z rodu Poecilotheria). Patří k velmi hbitým sklípkanům, kteří mohou začínající chovatele překvapit skokem ze značné výšky a bleskurychlým úprkem. Chovatel má možnost si zvyknout na aktivní zvíře, které dokáže i rychle utíkat, ale stále je značně tolerantní k reakcím chovatele i případné nedbalosi při péči. Ke kousnutí se uchylují, jen když jsou silně vystresovaní. Nervózní až agresivní chování jsme též pozorovali pokud je zvíře v nevyhovujícíh podmínkách (nedostatek prostoru,...).

     Závěrem několik informací ohledně taxonomického zařazení. Přestože všichni zástupci rodu Psalmopoeus jsou pokládání za tzv. stromové sklípkany, není to tak docela pravda. Skutečnost je taková, že valná většina chovanců si vytváří pavučinová hnízda při zemi a částečně pod zemí. S tímto také koresponduje vyjmutí rodu Psalmopoeus z čeledi Aviculariinae a přesunutí do čeledi Selenocosmiinae, s čímž naprosto souhlasíme. U rodu Psalmopoeus je dokonce patrná lyra, čímž přesně zapadá do čeledi Selenocosmiinae. Avšak ani toto zařazení není konečné. V současné době je rod Psalmopoeus spolu s rodem Tapinauchenius zařazen do speciálně pro ně vytvořené čeledi Sinurticantinae. K taxonomii ještě doplníme, že rod Tapinauchenius lyru postrádá.

(c) Petra Koppová a Martin Kopp 7/2009, doplnění 5/2011