header
 

Nejčastější otázky I
(o sklípkanech obecně)

Jaký pavouk je vhodný pro začátečníka?

Pro začátečníky lze doporučit zejména zemní sklípkany rodu Brachypelma, Grammostola. Z Brachypelem zejména B. albopilosum a B. vagans. Oproti svým barevnějším kolegům rychleji rostou a méně vyčesávájí žahavé chloupky. Z Grammostol se obecně traduje G. rosea. Dle našich zkušeností je tento druh až tak bezproblémový, že začínajícího chovatele může omrzet. Pomalu rostou a občas drží hladovky. Z rodu Grammostola bychom tedy doporučili o něco zábavnější a barevnější druhy G. pulchripes, G. acteon nebo G. iheringi. Ze stromových sklípkanů je nejlepší začínat s rodem Psalmopoeus. Z tohoto rodu lze doporučit všechny druhy (jejich chování je vzájemně velmi podobné). Oproti zemním druhům jsou Psalmopoeuse rychlejší a aktivnější. Na druhou stranu bývají zbrklí a mohou nezkušenému chovateli utéci. Začínajícím chovatelům se doporučuje koupit si jako první zvíře dospělou samici. Naše doporučení zní trochu jinak. Nejlepší je odrostlé zvíře, zhruba v 3. - 6. svleku, kdy již bez problémů přijímá potravu a poměrně často se svléká. Chovatel tak může pozorovat, jak mu pavouček v jeho péči roste a získává své plné zbarvení. Chovatel s trochou zkušeností s výše zmíňenými rody si pak snadno poradí s dalšími krásnými sklípkany například z rodů: Accanthoscurria, Nhandu, Pamphobeteus, ale i Poecilotheria a další.

Co je pro pavouky škodlivé?

Pro pavouka je škodlivý zejména hloupý, neinformovaný nebo líný chovatel. Další poměrně rizikový faktor jsou ostré předměty v teráriu. Mnohdy se chovatel snaží terárium vybavit něčím pěkným, ale pro pavouka nebezpečným. Obvyklými chybami jsou kaktusy. Mnohem méně nápadným, ale o to větším rizikem jsou lepené korkové stěny. Korkovou kůru samozřejmě doporučujeme, neboť kvalitní korková kůra je vysoce odolná vůči houbám a plísním i ve vlhkém prostředí (například korkové dutiny jsou naprosto ideální a přirozené pro rod Poecilotheria). Problémem jsou prefabrikované desky z korku, rsp. chemikalie použité v lepidle, které rozemletý korek drží pohromadě. Vysoce toxické jsou pro pavouky různé spreje, voňavky a éterické oleje, dále různé prostředky pro hubení hmyzu. Je nám jasné, že si teď všichni ťukáte na čelo. Přeci si nepostříkám Boženku biolitem, ale tady nejde pouze o přímý kontakt chemikálie s pavoukem. Například holata ze zverimexů jsou často ošetřena proti parazitům frontlinem. Našim známým se nejednou stalo, že pak pavouk onemocněl diskinetickým syndormem po požití takovéto potravy. Diskinetický syndrom způsobený intoxikací většinou končí smrtí. Zejména ve městěch bývá rizikové krmení hmyzem, který do bytu vlétne oknem. Všechny zásady je třeba dodržovat nejen pro pavouky, ale také pro krmný hmyz. Své pavouky si chovatel většinou ohlídá, ale upřímně - kdo z nás si stejně hlídá i cvrčky?

Jak je takový pavouk velký?

Velikost dospělého jedince se liší v závislosti na druhu, stáří a pohlaví. Vetšina pavoučků, když je samice nebo chovatel pustí z kokonu, je ve stadiu L2 nebo v prvním svleku (1.sv.). V tomto věku, nebo stádiu vývoje chcete-li, jejich velikost zřídka přesahuje 1 cm. Překvapivě druhy z rodu Lasiodora nebo druh Acanthoscurria geniculata, které v dospělosti dosahují úctyhodných rozměrů, jsou v 1. svleku velké kolem 3 mm. Je to způsobeno vysokým počtem mláďat, která se v kokonu vyvíjí. V dospělosti je mezi velikostí sklípkanů velká variabilita. Druhy rodů Cyriocosmus, Hapalopus, Plesiophrictus nebo Yamia mají několik centimetrů. Typicky 4 - 5 cm v rozpětí nohou a 1 - 3 cm v těle. (I zde samozřejmě najdeme vyjímky. Například pravý Cyriocosmus sellatus dosahuje v dospělosti i více než 5 cm v těle). Mezi skutečné obry patří ze zemních sklípkanů rody Theraphosa, Phormictopus, Pamphobeteus a mezi stromovými druhy vévodí rod Poecilotheria, kde dospělci běžně dorůstají přes 20 cm v ropětí nohou. Za největší druh je považována Theraphosa blondii, kde samice dorůstají až 30 cm v rozpětí nohou a asi 12 cm v těle. Nicméně viděli jsme několik starých samic druhu Lasiodora parahybana, které byly větší než všechny "blondýny". Pravděpodobně je to tím, že Theraphosy jsou náročnější na chov a nedožívají se v umělých chovech takového stáří.

Co znamená označení "svlek"?

Pavouci se řadí mezi bezobratlé a mají vnější kostru, nikoli vnitřní jako savci. Ta se v jejich případě skládá převážně z chitinového "krunýře". Stejně je tomu také u štírů, strašilek, kudlanek nebo raků. Tato schránka je tvrdá a nepoddajná. Aby povouk mohl růst musí tuto schránku sundat - musí se svléknout. Při tom si lehne na záda, případně se zavěsí v pavučině, a v jeho těle se nastartují určité chemické procesy. To vše má za následek, že stará "kůže" praskne, obvykle v oblasti hlavohrudi, a pavouk se vysune ven. Při svlékání a nějakou dobu po něm je důležité pavouka nerušit. V důsledku vyrušení by mohl i uhynout. Na vině jsou chemické procesy, které samotnému svlékaní předcházejí a jakmile je pavouk nastartuje nelze je zastavit. Když pavouk vyleze ze staré kůže (svlečky) je chitin ještě měkký a dá se roztáhnout. Pavouci mají bílou kůži i zuby. To je chvíle kdy dochází k faktickému růstu. Pavouci a stějně tak i štíři mohou růst jen krátký čas po svleku než chitin opět zcela ztvrdne. Označením svlek se tedy udává velikost a stáří. Z kokonu obvykle velézají mláďata ve stadiu L2 nebo 1. svleku. Svá úplně první slvékaní absolvují ještě v kokonu v tzv. larválních stadiích. Ta mohou být dvě až tři.

foto mláďat druhu Haplopelma longipes ve stádiu L1
foto mláděte druhu Poecilotheria ornata ve stádiu L1
foto mláďat druhu Cyclosternum schmardae ve stádiu L2
foto mláděte druhu Psalmopoeus cambridgei ve stádiu L2
foto mláděte druhu Avicularia laeta při svleku z L2 do 1.sv.
foto mláďat druhu Brachypelma vagans v 1. svleku se samicí

Kolik takový sklípkan stojí?

Zde záleží na druhu pavouka, na jeho velikosti (respektive stáří) a pohlaví. Mláďata běžně chovaných druhů se pohybují zpravidla kolem 50 - 150 Kč za 1.sv. Dospělé samice vzácných druhů mohou stát i desítky tisíc. Vždy je levnější koupit si pavouka přímo od chovatele, nebo na nějaké teraristické burze, než ve zverimexu. Tam bývá cena několikanásobně vyšší, setkáváme se s tím, že zvířa tam jsou ve špatném stavu a naprosto chybně určené druhy i rody. Záleží na úrovni a znalostech personálu konkrétní prodejny. Pohlaví se obvykle dá určit od 6. - 7. svleku. Docela dobrou představu o cenách pavouků si můžete udělat přímo u nás na webu v sekci K PRODEJI.

Jsou všichni pavouci jedovatí?

Obecně vzato - ano, až na několik málo výjimek. Pavouci potřebují jed při lovu k zabití kořisti. Samozřejmě míra toxicity se rod od rodu liší, zálží též na stáří a velikosti pavouka + mnoha dalších faktorech (pohlaví, jak dlouhá doba uplynula od posledního krmení atd.). Mezi rody relativně málo toxické spadají např.: Brachypelma, Grammostola a Avicularia. Mezi rody toxicky významné patří např.: Augacephalus, Diplura, Haplopelma, Harpactirella, Heteroscodra, Chilobrachys, Ornithoctonus, Phormictopus, Poecilotheria, Pterinochilus, Selenocosmia a Stromatopelma. Je třeba si uvědomit, že toxicita druhu je jedna věc, ale při manipulaci je pro bezpečnost chovatele daleko významnější chování a reakce zvířete - míra agresivity a způsob obrany (útěk x útok). Samozřejmě zde nesmíme opomenout zkušenosti a přístup chovatele, neboť kousnutí je z 95% způsobené neopatrností nebo nevhodným zacházením.

Mohu brát pavouky na ruku?

Brát pavouky na ruku samozřejmě nedoporučujeme. Ani zkušený chovatel, který již zná reakce zvířete a ovládá správnou manipulaci si nikdy nemůže být na 100% jistý co zvíře udělá. Pokud byste se nás zeptali, zda-li jsme někdy nějakého z našich "chlupáčů" na ruce měli, tak vám nebudeme lhát a odpovíme, že měli skoro všechny, ale většinou to nebylo dopředu plánované. Jsou druhy klidné, u kterých je riziko kousnutí mizivé, ale jsou druhy, které jsou svojí vzteklejší povahou při vyrušní pověstné, např.: Heteroscodra, Pterinochilus, Stromatopelma dále Haplopelma a Ornithoctonus při nesprávném způsobu chovu a nevhodných podmínkách. Naprosto rozhodující vliv na agresivitu pavouka mají totiž jeho životní podmínky. Vystresovaný pavouk zaútočí daleko daleko častěji. Typickým příkladem jsou pavouci z rodu Haplopelma, jak jsme se již zmínili výše. Pokud dostanou dostatečně hluboký a vlhký podklad, udělají si svoji noru a není s nimi jediný problém a jejich chov je relativně bezpečný (navzdory jejich toxicitě). Mnohdy je také agresivita pavouka zaměňována s "horlivou chutí k jídlu". Je třeba vždy dbát na opatrnost i při krmení a manipulaci. Například se vyvarujte "šmátrání" prstem okolo pavouka - snadno si vás může splést se cvrčkem.

Co dělat když mně pavouk přece jen kousne?

Okamžitě začněte poranění ledovat nebo alespoň chladit. Vždy záleží na konkrétním případu, tzn. koho a jaký pavouk kousne. Je zásadní rozdíl, zda pokouše dospělá samice toxického druhu alergika, nebo zda mládě sklípkana kousne zdravého muže, který má přes 80 kg živé váhy. Alergiky a osoby se zdravotní zátěží je třeba sledovat, a v případě jakéhokoli zhošení (myšleno příznaky horší než otok na ruce) zajistit lékařské ošetření. My máme zkušenosti pouze s lehkými poraněními, případně škrábanci od zubů, které končily u otoku v místě poranění, případně bolestí a brněním ruky. Nevíme o jednom jediném případu (ať na území ČR či ve světě - vyjma australského druhu Atrax robustus), kdy by pokousání končilo smrtí. V každém případě je naprosto nezbytné vyvarovat se konzumace alkoholu, a to ještě cca dva měsíce od poranění! Organický jed pavouků a štírů tvoří s ethanolem v krvi sloučeniny, které silně a trvale poškozují játra, ledviny a další orgány.

(c) Petra Koppová a Martin Kopp, úpravy: 4/2011

copyright ceska vlajka flag of england nemecka vlajka