header
 
?>

Nejčastější otázky II
(péče o sklípkana)

Čím pavouka krmit a jak často?

Pavouky lze krmit různými druhy hmyzu: cvrčky, šváby, larvami potemníka Tenebrio molitor, myšími nebo potkaními holaty atp... Největší problém bývá s rozkrmením mláďat. Zejména rodů Cyriocosmus a dalších, kde jsou mláďta maličkatá; Avicularia, kde je někdy nutné mláďata v 1.sv. chovat po skupinkách. Všechna mláďata se dají rozkrmit tzv. mikrocvrčky, to jsou jen několik dní staré larvy cvrčků. Případně se dají použít octomilky, s těmi ale nemáme zkušenosti neboť jsme octomilkami nikdy nekrmili. Větší mláďata, jako jsou třeba Brachypelmy, snadno rozkrmíte larvami masařek. Obecně platí, že velikost krmného hmyzu by měla být menší nebo srovnatelná s velikostí pavouka v těle. Pokud nemáte k dispozici dostatečně malý živý hmyz, lze krmit zabitým. Často se stříhají mouční červy nebo dospělí cvrčci. Pro některá mláďata je to dokonce přirozenější. Pozorováním chování samic některých druhů (např. Heterothele villosella) jsme zjistili, že svá mláďata v 1. svleku po vypuštění z kokonu krmí - cvrčka zabijí, nakoušou a nechají v hnízdě. Mláďata se na něm pak hromadně nakrmí. Co se týče krmení je důležité, aby se každý chovatel naučil poznat jak často krmit. Když má pavouk zadeček 4x větší než hlavohruď je zapotřebí krmení omezit. Když má naopak zadeček menší než hlavohruď je nutné krmit více. Dá se říci, že mláďata by se měla krmit i několikrát týdně. Dospělé samice krmíme několikrát do měsíce. Pokud krmíte holaty stačí dospělé samici jedno hole na měsíc či dva. Co se holat týká, doporučujeme je zařazovat pouze pro zpestření jídelníčku, neboť i v přírodě daleko častěji vleze sklípkanovi do nory hmyz, než aby pavouk narazil na myší noru.

Jak je to s vodou a svícením?

Začněme druhou částí otázky - svícením. Svítit nedoporučujeme. Pokud některý chovatel používá žárovku, je to kvůli vytápění, ne kvůli světlu. Pokud chcete pavouka sledovat při nočních procházkách, pořiďte si infračervenou žárovku. Většina pavouků v červeném spektru nevidí, a tak je nebudete rušit. Vhodné teplotní rozmezí je druh od druhu velmi rozdílné. Sklípkani obývají velmi rozlišné biotopy - od velmi chladných vysokohorských oblastí po rozpálené pouště. S vodou je to o něco složitější. Opět velice záleží na druhu sklípkana. Obecně lze říct, že každý odrostlý sklípkan by měl mít mělkou misku s vodou. Jak vlhký substrát a jak vysokou vzdušnou vlhkost by měl pavouk mít je stejně variabilní jako u teploty - pavouky potkáte na vyprahlé savaně i v děštném pralese. Obecně platí, že stromoví sklípkani potřebují vyšší vzdušnou vlhkost než pavouci zemní. U zemních pavouků se snažíme vždy udržet vlhký alespoň jeden roh. Toto členění je ale velice hrubé. Vždy se snažte zjistit, jaké rozmezí vlhkostí a teplot panuje v přirozeném prostředí - lokalitě, kde se daný druh vyskytuje.

Jaký mám použít podklad?

Nejlepší zkušenosti máme s čistou rašelinou, kterou seženete v každém zahradnictví, Obi,... Při koupi ohlídejte, zda nejsou do rašeliny přidána žádná hnojiva - mohou být pro pavouka silně toxická. Na teraristických burzách také běžně seženete lignocel (kokosovou drť). Původně jsme využívali jako podklad právě lignocel, měli jsme však problémy s plísní a houbou, často se nám stávalo, že jsme museli měnit celý substrát v teráriu. Pak nám kolega - chovatel doporučil litevskou rašelinu (např. od společnosti Agro). Používáme ji cca od roku 2006 a naše zkušenosti jsou ryze kladné.

Kdy a jak se určuje pohlaví a dospělost?

Způsobů na určení pohlaví je několik, spolehlivé je pouze nalezení spermatéky ve svlečce. Pokud má chovatel dobrý mikroskop, lze toto provádět už u skutečně maličkých pavouků. My, co kvalitní mikroskop nemáme, musíme s určováním počkat, až pavouk doroste do velikosti cca 3 cm v těle. Do té doby, lze speramtéku snadno přehlédnout, nebo je natolik malá, že není znatelná. Tvar spermatéky je různý rod od rodu. Některé můžete shlédnout u nás v galerii. Spermatheca se ve svlečce nachází na spodní části zadečku mezi prvním párem plicních vaků (bílé části). Dospělého samce poznáme snadno podle bulbů na makadlech. Některé druhy navíc mají tzv. tibiální háky na prvním páru nohou. Problémem je, jak poznat, že je dospělá i samice. Jediný naprosto spolehlivý znak je, když umotá planý kokon. Jinak je dobré zjistit, jak má být samice v dospělosti veliká a při dosažení této velikosti zkusit páření. Pokud bude samci odpovídat klepáním a o páření bude jevit zájem, jedná se s největší pravděpodobností o adultní samici. Případně když máte samce měla by samice mít hlavohruď alespoň stejně velkou jako samec. Pozor - některé druhy mají samce výrazně menší, než samice!

Jaký je pro mně rozdíl, zda si pořídím samici či samce?

Rozdíl mezi samcem a samicí se projeví až ve chvíli, kdy samec dospěje. Většina samců po dospělostním svleku žije poměrně krátce a za méně než rok umírá. Pokud jste začínající chovatel a kupujete si mládě na pohlaví nezáleží. Např. Brachypelma smithi může při pokojové teplotě od 1.sv. do dospělosti růst klidně 10 let. Adutní samci se většinou prodávají, vyměňují nebo půjčují na napáření za půl kokonu.

Jak často se pavouk svléká a na co dávat pozor?

Mláďata se mohou svlékat třeba každý měsíc. Dospělé samice se svlékají jen jednou za dva i tři roky. Interval mezi svleky se postupně s věkem zvětšuje. Je také rozdíl mezi jednotlivými druhy, např. mláďata Linothele fallax se svlékají 2x do měsíce oproti tomu mládě Brachypelmy nebo Theraphosy jen jednou za několik měsíců. Interval mezi svleku ovlivňuje teplota a krmení. Při vhodné teplotě a vydatném krmení se svléká pavouk častěji. Několik dní před svlekem pavouk obvykle odmítá potravu a začíná si plést pavučinové lůžko. Jedním z dalších náznaků blížícího se svleku je, že pokožka na zadečku výrazně ztmavne a leskne se. Toto lze ovšem pozorovat pouze u některých druhů. V tomto okamžiku je potřeba zajistit správnou vlhkost dle potřeb pavouka (u suchomilných sklípkanů vodu v misce a vlhký kout) a nadále pavouka nerušit. Pokud nebuje jevit zájem o potravu, nenechávat živý hmyz v teráriu volně běhat, neboť pro úspěšné svléknutí pavouk potřebuje naprostý klid.

Mohu chovat více sklípkanů v jednom teráriu?

Ano, ale jen u některých druhů. Běžně se chovají mladé Avicularie ve skupinkách po 3-5ti jedincích. Lépe se tak rozkrmují. Nějakou dobu se také dají pohromadě chovat mladá Linothelata. Překvapivě jinak nespolečenští sklípkani rodu Hysteroctates mohou žít až do cca 7.sv. ve skupinách a krmit se na zabitých dospělých cvrčkách. Výborně se do skupinových chovů hodí Holothele incei nebo Heterothele villosella. Pozor - u jiných druhů holothelat, kromě sp. Isla Margarita, toto není možné. Na pozorování jsou pro skupinový chov úžasné druhy rodu Poecilotheria. V současnosti máme pohromadě dvě samice a samce P. regalis. Z rodu Poecilotheria se na skupinový chov hodí tyto druhy: P. fasciata, P. regalis, P. rufilata. Možná i některé další. Naopak negativní zkušenosti máme s P. ornata a P. metallica. Vždy je ovšem nutné mít pavouky pohromadě od malička. Jakmile se pavouci na delší dobu oddělí, vyvine se u nich teritoriální chování.

Co když chci zkusit své pavouky množit?

Prvním předpokladem, který se může zdát naprosto samozřejmý, je pohlavně dospělá samice i samec. Každý zkušený chovatel má nějakou tu historku, kdy pářil nedospělého samce v domění, že je to samice. Toto se prostě stává. Takže pokud máte dospělé jedince obou pohlaví - jak dál? Obvykle se připouští samec k samici. Za jistých okolností, zejména když je starší nebo výrazně větší samice agresvní, páří se u samce nebo v neutrálním prostředí, záleží na konkrétní samici. Pokud se páření zadaří samice se většinou za pár měsíců uzavře v noře a postaví kokon. Ten můžete samici nechat do té doby, než jej sama rozthne a mláďata pustí, nebo jí ho po 4-7mi týdnech můžete odebrat a doinkubovat kokon sami. My se snažíme kokony co nejvíce nechávat samicím, přestože je zde velké riziko, že samice při vyrušení kokon zničí. Také bývá mladých méně, protože se žerou už v kokonu. Na druhou stranu mláďata odchovaná přirozenou cestou bývají větší a výrazně životaschopnější. Kokony odebíráme samicím pouze tehdy, jedná-li se o nějaký hodně vzácný druh, kde na tomto jednom kokonu záleží jeho udržení v chovu, případně když kokon nevypadá dobře. Několikrát se nám podařilo včasným odebráním "podezřelého" kokonu zachránit většinu mláďat, která by jinak byla postižna plísní rozšířenou např. od neoplozených vajíček.

(c) Petra Koppová a Martin Kopp, úpravy: 4/2011

copyright ceska vlajka flag of england nemecka vlajka